Milý čtenáři,
neni běžné když si rodina najde dítě v dětském domově, navíc postižené, a přijme je za své.
Je spoustu drobných faktorů a vypisování by bylo na dlouho. Tak co nejstručněji:
Nechtěli jsme aby naše dcerka vyrůstala sama, má sice starší bráchy (19 a 16let) ale kde budou za 10 let… Vlastní dítě už mít nemůžeme, dítěte do adopce bychom se nedočkali (máme už tři své děti..) Tak jsme sklouzli do Pěstounské péče. Podle pravidel bychom dostali dítě mladší než je Eliška. Navíc preferují věkový rozdíl tři roky. Takže bychom asi čekali. Já už miminko nemusím. Takže jsme začali uvažovat o starším dítěti. Aby byla co nejméně narušená rodinná hierarchie připustili jsme handicap. V tento moment jsem už naše úmysly začala konzultovat s odborníky. S psycholožkou která pracuje ve školství, i s postiženými dětmi a jejich integrací. Děti s menším viditelným handicapem jsou v dětském kolektivu často terčem. Dítě na vozíčku je stav stálý, ostatní mu tak nějak automaticky pomáhají, berou tak jaké je. Takové dítě má v dětském kolektivu svůj status. Jediné co jsme nechtěli je mentální retardace. Na FOD jsme našli Terezku. Znovu jsme tohle konkrétní dítě konzultovali s jiným odborníkem. Na vánoce 2008 jsme si vzali Terku na týden k nám domů. Terezka věděla že jede do Brna na návštěvu, a že se za týden vrátí domů. Neni už malá aby tohle nepochopila. I když jednorázovou hostitelku nedoporučují, v našem případě to bylo dobré. Zkusili jsme si to, a bylo to opravdu náročné. Terku jsme vrátili a měli spoustu času na rozhodnutí. Zvážení všech pro a proti. S Terezkou se seznámila i naše širší rodina, takže i ti měli spoustu času se s tím srovnat. Když jsme v květnu jeli pro Terezku, věděla kam pojede, těšila se a "plynule vplula do známých vod".
Terka je krásná, milá, netrpí deprivacemi, není medikována. Její zdravotní stav je stálý, nezhorší se, max. zlepší. Je snaživá, chce se učit, chce chodit, je zvídavá, kamarádská. Je zdravě sebevědomá, její temperament mi imponuje. I když někdy musím zvýšit hlas jinak by mi rychle přerostla přes hlavu :-) .
Máme prostorný dům s velkou zahradou. Bydlíme ve velkém městě, lékaře, rehabilitace, školy, všechno máme pod nosem. Do naší městské části jezdí nízkopodlažní autobus. Nejsem na děti sama. Mám manžela, syny -pohlídají, odvezou do školy… Terezka je andílek, rozumí, nemusí se vše stokrát opakovat. Pamatuje si. Přes to všechno je péče o takové dítě náročná.
Máme prostorný dům s velkou zahradou. Bydlíme ve velkém městě, lékaře, rehabilitace, školy, všechno máme pod nosem. Do naší městské části jezdí nízkopodlažní autobus. Nejsem na děti sama. Mám manžela, syny -pohlídají, odvezou do školy… Terezka je andílek, rozumí, nemusí se vše stokrát opakovat. Pamatuje si. Přes to všechno je péče o takové dítě náročná.
Terka je schopná zvládnout učivo běžné školy, navštěvuje školu Kociánka. Jsou tam skvělí lidé, snaží se děti učit samostatnosti, já to doma jen podporuji. Terka chodit sama nebude. Má narušenou rovnováhu, je pravostranně postižená. dg: centrální koordinační porucha, kvadruspasticita, PMR, mnohočetné VVV CNS.
Od 1.5. je u nás na Hostitelce = jakoby byla na prázdninách.
Žádáme o Terezku do Pěstounské péče.
